Při realizaci rekonstrukce či přestavby bytového jádra je nutné dodržet určité dispoziční zásady vzhledem k budoucímu provozu v místnostech a dále pro splnění legislativních předpisů. Velikost koupelny a prostoru se záchodovou mísou se v prvé řadě odvozuje od použití zařizovacích předmětů jako je vana, umyvadlo a typ záchodové mísy.
Požadavek na celkovou velikost místnosti se záchodovou mísou žádná vyhláška nebo zákon nestanovují. Je stanovena světlá výška místnosti pro obytné a pobytové místnosti. Normou pro řešení dispozic bytů, ze které vycházejí úředníci stavebního úřadu je ČSN 73 4301 – Obytné budovy. Tato norma je sice stále platná ale žádný zákon ani vyhláška se na ní přímo neodkazuje. Nicméně z důvodu, že tato norma obsahuje ověřené funkční zásady, doporučuje se při návrhu místností k této normě přihlížet.
Požadavky na příslušenství bytu
V každém bytě musí být navrženo příslušenství zahrnující nejméně prostory:
- vstupní (předsíň),
- pro vaření (kuchyň),
- pro uskladnění potravin (špajz),
- pro osobní hygienu (koupelna),
- pro umístění záchodové mísy (WC),
- pro uložení úklidových předmětů (komora).
Koupelna
U každého bytu musí být alespoň jedna koupelna.
Průchod mezi vanou nebo umyvadlem a otopným tělesem musí být min. 65 cm.
Vzdálenost mezi stěnou a osou umyvadla musí být min. 45 cm.
Světlá výška prostoru pro hygienu má být shodná se světlou výškou obytných místností v témže podlaží. Musí být nejméně 2,30 m.
Další doporučující dispoziční rozměry
Vzdálenost mezi předním okrajem umyvadla a protilehlou stěnou má být min. 120 cm.
Šířka mezi stěnami, kde je umístěno umyvadlo (např. záchodové předsíně) má být min. 90 cm.
V souvislosti s přestavbou bytových jader se stále častěji objevují požadavky na vybavení koupelny pouze sprchovým koutem. Toto řešení není v rozporu s požadavky stavebních předpisů a instalaci sprchového koutu do koupelny nic nebrání. Použití bidetové mísy u nás platné předpisy nepřikazují a ani neomezují jejich umístění.
Toaleta (WC)
U každého bytu musí být alespoň jedna toaleta.
Pro toaletu jsou stanoveny normou nejmenší půdorysné rozměry. Ty jsou závislé na způsobu otevírání dveří a na použitém typu záchodové mísy.
Nejmenší rozměr toalety s běžnou záchodovou mísou musí být:
- při otevírání dveří ven 90 x 110 cm,
- při otevírání dveří dovnitř 90 x 150 cm.
Nejmenší rozměr toalety s kombinovanou nebo speciální záchodovou mísou délky 64 – 68 mm musí být:
- při otevírání dveří ven 90 x 120 cm,
- při otevírání dveří dovnitř 90 x 155 cm.
Všeobecně se doporučuje navrhovat záchody s dveřmi otevíranými ven. Pro možnost úniku pachů a nežádoucího odvětrání do ostatních částí bytu (zejména obytných) jsou méně vhodnými dveře shrnovací a z tohoto typu zejména značně rozšířené lamelové.
Další doporučující dispoziční rozměry
Vzdálenost mezi okrajem záchodové mísy a dovnitř otevíraným křídlem dveří v kterékoliv poloze je min. 30 cm.
Vzdálenost mezi předním okrajem záchodové mísy a protilehlou stěnou je min. 50 cm.
Vzdálenost mezi stěnou a osou záchodové mísy je min. 45 cm.
Světlá výška prostoru pro osobní hygienu nebo prostoru pro umístění záchodové mísy má být shodná se světlou výškou obytných místností v témže podlaží. Musí být však nejméně 2,30 m. Dveře do prostoru pro osobní hygienu nebo prostoru pro umístění záchodové mísy mají být nejméně 70 cm široké.
Poznámka
Požadavek na minimální světlou výšku je vhodné dodržet s ohledem na „dispoziční pohodu“ v budoucím prostoru. Co se týká požadavku na dveře o šířce min. 70 cm do prostoru WC či koupelny, dle našeho názoru příliš nerespektuje většinou malé rozměry těchto prostor, kdy každý ušetřený cm přijde vhod při umísťování např. pračky, umyvadla či jiného vybavení. Dveře o šířce 60 cm jsou v naprosté většině zcela postačující nejen pro komunikaci, ale i pro přemisťování spotřebičů, koupelnového nábytku či jiného vybavení. Větší rozměr dveří je nutno volit vždy, když se uvažuje s užíváním prostor osobami s omezenou schopností pohybu.
Typy bytových jader
Ještě než začneme s návrhem rekonstrukce, je potřeba zjistit, jak je řešeno stávající bytové jádro. Jeho konstrukce může výrazně ovlivnit možnosti posouvání příček, přilehlé panely nebo nosné cihlové zdi, které limitují maximální možné rozměry koupelny a také uspořádání zařizovacích předmětů. Naším cílem je představit nejčastější typy bytových jader. Jejich označení pomocí písmen napovídá, které části je možné měnit. Tvar písmene tedy značí příčky, které se vyzdívají z pórobetonových tvárnic (YTONG).
Typ H + kk
Tento typ jader se vyskytuje velice často ve starší cihlové zástavbě a poměrné zastoupení má i v panelových domech. Na zadní stěně bytového jádra je zavěšená kuchyňská linka. Zde je potřeba počítat s tlouštkou stěny 100 mm, jelikož zde budou zabudovány veškeré přívody vody a odpadní potrubí. Ostatní příčky budou 75 a 50 mm, záleží na konkrétním uspořádání koupelnového vybavení.
Typ F + kk
V podstatě stejná konstrukce jako u typu H, kromě přední příčky se zárubněmi, která je zděná nebo z panelu (zde je možné při rekonstrukci částečně ušetřit). Ve většině případů se nejedná o nosnou příčku, takže ani zde by neměl být problém s jejím modifikováním. Ostatní příčky jsou umakartové nebo dřevotřískové.
Typ T
Jádro je vsazeno mezi 3 panelové stěny, což může být značně limitující v ohledu na velikost nové koupelny. Pokud nelze posouvat některou z panelových příček, je možné pouze posunout čelní příčku na úkor chodby. Zde se jako nejpraktičtější řešení nabízí varianta koupelny spojené s WC. Výhodou tohoto řešení bývají nižší náklady na materiál hrubé stavby.
Typ E
Často se vyskytuje ve větších panelových bytech, kde jádro sousedí s velkou předsíní čtvercového půdorysu. V takových bytech je možné postavit velkou praktickou koupelnu téměř bez kompromisů. Jsme zde limitováni pouze jednou panelovou stěnou, což nabízí slušný počet variant, jak nové jádro navrhnout.
V panelových domech existuje bezpočet různých variant a modifikací těchto základních typů. Věříme ale, že na základě těchto je možné si představit, jakým způsobem by se mohla rekonstrukce vašeho jádra ubírat.